Umět dobře plavat se vám může hodit
Za socialismu byly kurzy plavání pro děti povinné již na základních školách. Toto pravidlo ovšem začalo platit až v šedesátých či sedmdesátých letech, dříve žádné povinné plavecké kurzy neexistovaly, a tak bylo celkem běžné, že jste v jedné ulici ze stovky obyvatel zaznamenali třeba osmdesát neplavců. Dříve opravdu neuměl plavat každý, a možná, že i ve vaší rodině se najde někdo, kdo plavat neumí dodnes, jsou to v drtivé většině již velmi staří senioři, ale to neznamená, že i ten, kdo absolvoval plavecký kurz, je dobrým plavcem.
Problémem povinných školních plaveckých kurzů je zejména to, že jsou povinné. Cokoli je povinné, vnímáme podvědomě jako násilí, nemůžeme se svobodně rozhodnout, a to je právě ten kámen úrazu čehokoli, co se v současné společnosti odehrává. Něco jiného je totiž vlastní svobodné rozhodnutí na základě vlastního vědomí a svědomí či morálky, a něco jiného je nařízení zvenčí od někoho, kdo třeba tu morálku ani neuznává.
Kdo z vás se domnívá, že děti jsou malé, a že vůbec nerozlišují nějakou povinnost, a že se budou s chutí hrnout do výuky plavání, tak se hluboce, ale opravdu velmi hluboce mýlí. Mnoho citlivých jedinců školního věku nesnáší nařizování a plavecké kurzy odmítá už z principu. A každé odmítání je vlastně blok, a kde je blok, tam není radost, a kde schází radost, není spontánní nadšení se něčemu naučit a něco dělat.
Právě proto mnoho dětí neumí pořádně plavat, jsou kvůli povinným kurzům zablokované a mohou mít pak díky tomu problém v dalším životě. Proto je mnohem lepším řešením dobrovolný kurz plavání v Praze, kde se vám bude trenér věnovat individuálně, a který si také zvolí každý na základě vlastní svobodné vůle. Svoboda v rozhodování se týká jak dospělých, tak i dětí, a svoboda je to, co je pro lidský život základním atributem, to vám zřejmě asi připomínat nemusíme.