Škola a učení
Povím vám, že bez knihy by to byla veliká nuda. Bez knihy by byl život opravdu hodně chudý. Já totiž miluji knihy. Nevím proč, ale knihy mě doprovází už opravdu hodně dlouho. A to je také hlavně kvůli tomu, že je můj dědeček mě naučilo lásce ke knihám. Protože kdybych nečetla knihy, tak bych asi nebyla tam, kde jsem. Opravdu hodně mě baví historie a také mám doma mám několik atlasů druhé světové války. Tohle mě totiž opravdu hodně baví. A mnoho lidí se mě ptá, co prý má válka společnou se vzděláváním. Jenomže když takhle studujete historii, stejně tak jako já, tak vás bude vlastně zajímat opravdu cokoliv, téměř cokoliv, co se týká historie.
A když mě baví historie, jako je letectví anebo atlas druhé světové války, tak proč bych tohle také nemohla číst? Já mám tedy jenom maturitu, neudělala jsem žádnou vysokou školu, i když jsem to zkoušela, byla jsem na dvou vysokých školách, byla jsem na zdravotní vyšší odborné škole, ale bohužel po roce jsem to musela vzdát. Vůbec mi nešla latina, a navíc jsem také otěhotněla, takže jsem si řekla, že mít dítě, a ještě se do toho intenzivně učit latinu a potom ještě studovat vlastně zdravotnickou školu, tak to by nebylo nic pro mě.
To bych vůbec neměla žádný volný čas a mě by to moc mrzelo, protože jsem si řekla, že u mě lepší bude, když normálně půjdu na rodičovskou dovolenou, potom půjdu pracovat a budu se vzdělávat doma. Takže se učím cizí jazyky a také se zajímám o druhou světovou válku a také o historii. Vzdělávání u mě vždycky bylo na prvním místě, nyní už mám osmileté dítě. Je ve třetí třídě a říkám si, že bych byla velice ráda, kdyby i můj syn se chtěl vzdělávat, aby se chtěl vzdělávat více. Nemusí mít vysokou školu, ale byla bych ráda, aby měl minimálně maturitu. V dnešní době je velice praktické, když člověk má maturitu. Ale i když bude mít třeba syn jenom výuční list, tak mi to nevadí. Tohle je jenom moje přání. Já ho rozhodně do ničeho nutit nebudu. Když se dítě nutí, tak je to potom velice zbytečné.