Domácí zvířata
Už jste měli někdy nějaké domácí zvířátko? Já jsem jich měla docela dost, a proto bych se o to s vámi ráda podělila dnes v tomto článku. Já, jakožto velký milovník zvířat, jsem jich měla hodně. Když jsem byla menší, tak jsem měla dva domácí králíky (páreček) a hrála jsem si s nimi pořád a byla jsem z nich nadšená. A lásku ke zvířatům jsem měla už v raném dětství. Poté, když už jsem byla větší a dospělá, jsem si pořídila sedm králíků. Toho prvního jsem dostala od sestry. U toho bych se zastavila, protože tenhle králík byl úplně jako člověk. Prostě jsem z něho byla naprosto nadšená.
Měla jsem pocit, že mi hrozně rozuměl. Tehdy jsem prožívala hrozně těžké období a on mi byl hrozně velkou oporou. A řeknu vám, že je až neuvěřitelné, že se až tak moc zvíře dokáže vcítit do člověka. Pokud bych zvíře neměla, nikdy bych tomu neuvěřila. Ale s postupem času jsem pochopila, že někdy jsou zvířata mnohem hodnější a empatičtější než někteří lidi, a to myslím smrtelně vážně. A doufám, že někdy budu mít další zvířátka. Bohužel králíci už byli staří a všichni mi umřeli, pořád se z té bolesti nemůžu vzpamatovat a srovnat se s tím.
Když mi umřel první králíček, byla to pro mě taková rána, jako když mi umře někdo blízký. Srovnávala jsem se s tím rok a každý den jsem brečela do polštáře a byla jsem nešťastná, tak moc mi chyběl, to vám můžu říct. No a proč jsem měla zrovna králíky? Sestra je totiž začala chovat a já jsem k nim taky začala mít vztah. Oblíbila jsem si je. Měla jsem úžasné králíky s úžasnou povahou. To byli moji domácí mazlíčci, kterým jsem se každý den věnovala. A až moje dcera bude chtít nějakého domácího mazlíčka, tak jí nějakého pořídím a budeme se o něj starat spolu a budu ji učit lásku ke zvířeti, už se na to těším. Moje dcera jenom když vidí jakékoliv zvířátko, tak je unešená, asi v tomhle bude po mně.