Proč došlo v posledních letech k tak velké proměně psích plemen
Když se podíváme na fotky psů určitého plemene z doby před několika desítkami let a porovnáme je s dnešními zástupci, pak lze mnohdy jen těžko uvěřit, že se jedná o tu samou rasu. Jen málokteré plemeno zůstalo nezměněno, a to bez ohledu na to, že v dané podobě předtím existovaly desítky, mnohdy i stovky let.
Bohužel je potřeba říci, že se jen málokdy jedná o změnu k lepšímu. V naprosté většině případů jde o zvýraznění určitých typických znaků až za hranici únosnosti, což zvířeti mnohdy způsobuje zdravotní a fyzické problémy. Typickým příkladem může být skloněná záď německého ovčáka, krátké nosy mopsů či vrásky na shar-peiovi či neapolském mastinovi.
Jaký je ale důvod, proč se plemena, která byla vyšlechtěna k určité funkci, během několika málo let takto proměnila? Souvisí to právě s onou funkcí. Je potřeba si totiž přiznat, že naprostá většina psů již nedělá to, pro co byla původně vyšlechtěna. Většinou převzali roli domácích mazlíčků, což znamenalo, že funkčnost těla již nebyla tak důležitá.
Naopak stále větší popularitu si získaly výstavy. Pravdou totiž je, že připravit psa na výstavu je ve většině případů poněkud jednodušší, než jej vycvičit k určitému úkolu tak, aby jej plnil dobře. Je tedy pochopitelné, že noví zájemci začali preferovat štěňata, která měla v dospělosti větší šance vyhrát právě na výstavě.
Ukázalo se však, že se jedná o dvousečný meč. Rozhodčí totiž často interpretovali a mnohdy doposud interpretují standard v jeho extrémní podobě. Když se tedy hovoří například o krátkém nosu, tak vyhraje pes, který jej má co nejkratší. Pokud má mít pes dlouhé uši, pak je žádoucí, aby byly co nejdelší, a to bez ohledu na to, zda je potom ono zvíře ještě schopno normálně fungovat.
Samozřejmě je potřeba říci, že ne všichni jsou takoví. Je jich však tak značná většina, že to způsobilo změny v rasách psů, a to takové, které jsou těmto zvířatům jen ke škodě. Proto je nejspíš na čase se nad sebou zamyslet, zda je to skutečně to, co chceme.